Zastavení

Závěr?

Nic se nevyřešilo a neprojevilo. Zatím. Naopak, přijde mi, že se vše (mým vlastním přičiněním, samozřejmě) ještě více zkomplikovalo. Ale což. Léto ještě chvíli nekončí, ne? (I když, jak to s tím souvisí, to netuším...)

Miluju rána. Rána, kdy je klid, chladno, nikdo nikde a člověk si po cestě do sprchy může na prázdném náměstí krásně zameditovat. Občas to sice naruší nějaký náhodný kolemjdoucí, kterého je nutné pozdravit, ale lidi si tady už zvykli, že ráno nemluvím. Stejně tak je to večer, když je jasná obloha a jsou na ní vidět miliony hvězd. To pak ztrácím nit hovoru a jak řekl myslím Kant, zůstávám na ně v úžasu zírat (byl to Kant? Už si to nepamatuju. Měla bych jít zase něco studovat...). Vlastně i přes den je tu nádherně. Když se člověk odpoledne natáhne na lavičku a nechá se ukolébat k spánku sluníčkem a pořváváním vlaštovek, které se už houfují na cestu za teplem. Let's ŽeLIVE pak nabývá trochu jiného významu, kdy to LIVE je spíš takové pasivní prožívání.

(Ugh, mám po přečtení právě napsaných odstavců dojem, že zním děsivě přechytrale...)

Takže N****T a čau.:-)