Uprostřed léta...

Ach.

Né že bych zapomněla, že jeden koutek mé duše existuje i zde, ale tak nějak nebyl čas.

Vlastně poslední dobou vůbec není čas. Zdá se mi to, nebo vážně všechny dny letí od rána do večera rychlostí blesku? Ačkoliv, zrovna teď se pro mě táhnou naopak krokem unavené muly naložené těžkými pytli s nebroušenými diamanty.

Čas je individuální. Takže celkově může plynout rychleji, ale existují v něm úseky, kdy se všechno pro konkrétní subjekt zpomalí. Zajímalo by mě, jestli třeba existuje nějaká nemoc, která způsobí, že člověk prožíva den dvakrát tak dlouho, co normálně trvá. Vlastně možná autismus? Nebo LSD?

No nic. Jen tak jsem chtěla nějak oživit svou virtuální mrtvolu v těchto vodách. Úkol by splněn, takže asi zase na čas mizím.

Vzhledem k tomu, že už rok jsem kdo jsem, tak se ovšem nepochybně zase brzo objevím.:-)

Pa. XOXOXO