Smrkání do plín zahání splín

Bylo jednou jedno velmi malé chlupaté zvířátko. Bydlelo v prázdné plechovce od luncheon meatu, kterou si vystlalo rozcupovanými kousky časopisu o celebritách. Plechovka byla schovaná za hromádkou větrem navršených odpadků v jedné turisticky atraktivní uliččce hlavního města. Zvířátko se živilo hmyzem menším než ono samo, a také kousky gyrosu, které padaly od pusy dvou trochu nešikovných, ale častých návštěvníků halal bistra nedaleko zvířátkova bydliště.

Říkejme zvířátku třeba pan Chundelka z Myšiček. Ale to je jen jméno. rozhodně to nebyla zádná myš, ani myšice, ani mišmaš a už vůbec ne chundelka.

Jednou takhle pan Chundelka zatoužil po poznávání krajů dalekých. Okolí své plechovky měl znal lépe než svůj nos a nebavilo ho neustále se pohybovat po těch samých místech. Kouknul na své úspory - povedlo se mu nashromáždit docela hodně muřích a moztýlých křidýlek - a rozhodl se, že se vydá na cestu kolem světa. Zavolal si taxíka a dispečerce řekl, že potřebuje urgentně na letiště. Byl ujištěn, že vyšlou nejrychlejšího taxikáře z celého města. Pan Chundelka sebral co měl, sbalil svůj majetek do malé krabičky od sirek a vyšel před dům očekávat taxíka.

Nejrychlejší taxikář se jmenoval Tom. Celým jménem Tom Cat. Pyšnil se nejvyšším počtem nejrychleji dopravených zákazníků z celé taxikářské společnosti. Respektive to tvrdil on. Říkal vždy: "I can dispatch the passengers in a second." Pardon, zapomněla jsem zmínit, že to byl Brit. Je pravda, že si na něj nikdy nikdo nestěžoval. Vždy, když se vrátil ze služby, dlouho si myl obličej a pusu a říkával: "Lots of fur and pieces... got into my mouth when dispatching the customers..."

A tak se stalo, že pan Chundelka se po setkání s panem taxikářem do světa nikdy nepodíval.