Nehrajme si na existenciálno.

Já vám nevím. Vždycky jednou za čas navštívím todlencto zákoutí a pokaždé se znova zamýšlím, jestli to tu celý nezrušit. Nebo jestli alespoň nepromazat některé příspěvky psané v poblouznění mladých let. Ale pak si zase říkám, že až mě potká sláva, budou se mít aspoň lidi po čem pídit a co tahat na světlo boží. Takže tyhle marné jedničky a nuly nechám ještě chvíli kmitat elektroprostorem. Se vším všudy, i s poblouzněním mladých let, protože kde jinde si připomínat různé nerozvážnosti než na těch internetech.

Ale jako vážně by mě zajímalo, jestli sem alespoň občas zavítá nějaká zbloudilá duše. V dnešní době se všichni tak nebo onak sociálně exhibují, nicméně tohle mé alter ego je poměrně utajené a veřejně ho nesdílím. Je to jedna z mých mnoha person. Stejně jako ty ostatní ani tato není reálná. Mnohdy přemýšlím nad tím, jestli vůbec někdy někde ukazuji své opravdové já... Jestli vůbec existuje někdo, kdo by byl doopravdy sám sebou. Ono bytí ve společnosti to v podstatě neumožňuje, žeano. Achjo. No tak se jdu zase zanořit do hlubin svých přetvářek a uspat svého virtuálního gaviála.