Dopolední maličkost

Je to opravdu tak, že se zimními měsíci přichází automaticky únava a deprese?

Proč to tak musí být? (A teď dejme stranou všechny psychologické, psychiatrické a jiné ické odůvodnění)

Řekla bych, že ve skutečnosti to tak není. Žádná zimní únava, žádnej zimní spánek. Řekněte sami, byli byste skutečně tak na dně, kdyby jste se už jako malí nedozvěděli, že v zimě to tak většinou bývá? Já si představuju, že kdysi dávno si jeden člověk postěžoval svému kamarádovi, že je vždy v zimě více unavený a smutný. Jeden člověk. Samozřejmě dnes nevíme, jaké důvody pro svou náladu ten člověk měl. Třeba to bylo tím, že vždy v zimě ho manželka donutila více pracovat (aka sekat dříví) a ještě nadávala na to, když se mu nechtělo (viz jeho smutek). Každopádně se asi stalo to, že onen kamarád se toho chytil, a při nejbližší příležitosti, když ho jeho manželka chtěla za něco obzvlášť seřvat, začal jí vykládat, že je poslední dobou hrozně unavený a smutný. Manželce se ho samozřejmě zželelo a nechala ho být. Později pak stejnou průpovídku použila jako výmluvu, když jí jedna z jejích méně oblíbených přítelkyň zvala k nim na Vánoce. Té zase vadil její manžel, takže se smutkem a únavou oháněla vždy večer, než šli spát... A tak se to šířilo a šířilo, až najednou všichni začali říkat, že v zimě jsou obzvlášť unavení a smutní a kdo nebyl, tak byl "out".

Zákonem stáda se tak stalo, že toto je v zimě normálně se vyskytující stav. Každý to tak říká a každý se tak ze solidárnosti ke stádu cítí. Kdyby náhodou někdo přišel na to, že to všechno začalo ubohým podpantofláckým mužem, asi by se svět téhle "módní nemoci" rychle zbavil.

Takže hopsasa a hejsasa a vstávat a cvičit a do školy!!!