Blemty hemty

Prostě tak. Vykopala jsem zpod hromady poznatků, poznámek, známek a námětů své heslo pro editaci tohodlenctoho kusu mýho ega. Proč? Říkejme tomu nečekaná inspirace v podobě 2 tabulek čokolády, jisté nálady a všeobecných okolností.

A teď náhle nevím, co bych tak světu sdělila. Respektive je toho hodně, s čím bych se mohla svým cca 2 čtenářům svěřit, ale nepředpokládám, že by něco z toho bylo pro ně novinkou... Spíš přesně naopak, byly by to samé stařinky. (To jsem teď právě vymyslela a náramně se mi to líbí)

Jsem ve stavu. Ne jiném, ale stále stejném. Střídavě oblačno a zataženo. Co je oblačno a co zataženo? Nebo lépe kdo? A kdo je vůbec ještě reálný a kdo ne? Sama sebou si už nejsem jistá. Kdo mi zaručí, že existuju?

Nejdůležitější je podle mě nebýt sobecky a sebestředně příčinou starostí jiným lidem. Takže ať už co už, nedělejte si starosti. A už vůbec ne se mnou. Páč podle slov jedné z mých oblíbených animovaných postav: I'll definitely be alright!

Kdo to čte, je blázen (a zkuste mi to vyvrátit).